Protože to bolí

Minulý týden proběhl v mém životě rozhovor, který dal vzniknout tomuto článku. Byl to rozhovor s mojí kamarádkou. Ukázala mi svůj postoj ke mě a tím i k dalším jejím přátelům. Řekla mi něco ve smyslu, že není a nebude otevřená. Ptal jsem se proč? Odpověd: „Protože to bolí…“

Děti, běda Vám!

Včera přišli do kostela na mši svatou nějaké děti. Podle jejich oblečení soudě, nebyly z bohatých rodin. Divil jsem se, co je mohlo přitáhnout do kostela, že se odvážili přijít na mši sv. a zůstat po celou dobu jejího trvání. Během jinak poklidné mše sv. jsem je párkrát zaslechnul, že zrovna neseděli úplně klidně

Proti všem a všemu

„Klidně půjdu svým názorem proti všem a všemu!“

Silácká řeč . To mě tehdy přesvědčoval kolektiv vrstevníků o jejich pravdě. Nejsem si 100% jistý, zda jsem měl tehdy pravdu, ale potřeboval jsem si vyzkoušet jaké to je, být neústupný a co to sebou přináší.

Potýkám se často s otázkou, zda mám ustoupit nebo nemám. Má vůbec smysl situace takhle „hrotit“?

Ten mi nemá co říkat!

Co budu dnes pitvat? Podíval bych se na problematiku toho, kdo kým je a jestli to souvisí s tím, co říká, nebo na co poukazuje.

Na place máme příklad č.1 [připraven k pitvě]

Jediné, co nás zdobí

Mnoho lidí nosí různé doplňky, co se módního vzezření týče. Zdobí se šperky, líčí se, zkrášlují se. Všichni chtějí být lepší a hezčí. Chtějí se líbit. Téměř jediné, co dnešní svět zná, jsou hmatatelné krásy. Diamanty, drahé náramky, náhrdelníky, prsteny, to vše zlepšuje naše vzezření a chvíle strávené s námi, ale neschází nám ještě něco? Něco na „potom“?

Věřící, aneb new style?

Poznám věřícího! Jak? Podle vzhledu? Směju se. Možná kdysi, teď je jiná doba, jsou jiní i věřící.

Položím vám otázku: „Jak si představíte věřícího?“