Tuhle otázku jsem si sám v sobě musel vyřešit. Mohla by být moje partnerka nevěřící? Srdci člověk neporučí a co když se zamiluju do nevěřící? Začal jsem hledat, číst, ptát se.
Nejdřív se pro mě odpovědí na tuto otázku stalo:
Hlavně když se májí oba rádi.
Tak jsem si myslel, že to asi opravdu funguje. Že jediným důležitým faktorem je láska. Přemýšlel jsem nad tím dál. Nezůstal jsem u tohoto názoru dlouho. (naštěstí)
Došel jsem k jiné odpovědi:
Vrána k vráně sedá.
Ve zkratce: „Oba buďto věřící, nebo nevěřící“. S předpokladem, že oba chtějí, aby se nic nezměnilo.
Podle mě existují pouze tři možné stavy:
1) OK (věřící/věřící)
2) ŠPATNĚ (věřící/nevěřící)
3) OK (nevěřící/nevěřící)
Rozebereme si to?
Věřící pár
Oba žijí pro jedno. Oba mají stejný žebříček hodnot. Jeden pomáhá druhému a to jak ve všedním životě, tak ve víře. Ideální stav, většinou bez výrazných neshod.
Věřící/nevěřící
Každý žije pro něco jiného. Pro věřícího je nejdůležitější život s Bohem. Pro nevěřícího je nejdůležitější třeba rodina. Věřící vede děti za Bohem. Nevěřící třeba za dobrým vzděláním. Jak si mají děti být jisté, že jdou správným směrem, když neví, za kterým z rodičů mají jít?
Nevěřící pár
Co bych napsal? Stejně jako u věřícího páru, jen bez víry. Rozumí si, jdou stejným směrem. Také ideální stav..
Pište své zkušenosti. Rád bych udělal nějaký článek sestavený z vašich názorů.
Použijte buďto komentáře nebo email v.simkanin[zavináč]seznam.cz
Tagy: chodit, dvojice, láska, love, milovat, miluju, neshody, nevěřící, pár, věřící
leden 29, 2009 v 10:54
nemas pravdu, vztahy “verici-neverici” funguji jako kazde jine mezilidske vztahy
leden 30, 2009 v 6:23
Ale jak to? Vždyť to nemůže fungovat. Alespoň ne v rámci 20 let a více. U vztahu trvajícího do 3 let to možná jde, ale v delší časové linii už asi těžko ne? Já osobně v téhle oblasti moc zkušeností nemám, takže usuzuji zhruba podle okolí. Jak může být pár jednotný, když každý defacto směřuje jinam. Já si to představit nedokážu :/
leden 30, 2009 v 9:06
ja s tebou souhlasim. jsem rad, ze jsem si vzal krestanku se kterou sdilim stejne hodnoty. treba si nedovedu prestavit ze bych byl v nedeli ve spolecenstvi sam a ona koukala doma na televizi… ale urcite zalezi na tom, jak vazne to nasledovani jezise krista myslis. pokud ti staci, ze mas oprasenou bibli nekde ve skrini, navstivis kostel jednou za rok na pulnocni a tvrdis, ze jsi krestan, pak si neverici klidne vem… proste si myslim, ze pokud chces nasledovat jezise naplno, je urcite lepsi si krestanku vzit a jak pises – smerovat jednim smerem…
leden 30, 2009 v 12:50
a ja takovy par (ktery je spolu pres 20 let) treba znam. a ze nejsi krestan, nemusi automaticky znamenat, ze smerujes jinam
ja myslim, ze kazdemu “dobremu” cloveku jde o totez, at uz na konci vidi Boha, osviceni, jinou vyssi formu existence, nebo konec vlastni existence… podezrivam vas z komfortismu – ze to neni snadne, preci neznamena, ze si MUSIM najit krestana(ku), a ze by melo byt SPATNE, kdyz tak neucinim. samozrejme ale chapu, co vas uci vase cirkev, ja s takovou interpretaci ocividne souhlasit nemohu.
leden 30, 2009 v 1:26
Slovo „špatně“, které jsem v článku použil, asi není úplně vhodné. Změním ho na „nedoporučuji“. Každému dobrému člověku jde o totéž – s tím mohu víceméně souhlasit. V mém případě mě církev neovlivnila, resp. nepřijal jsem žádné rozhodnutí typu – nevěřící ne!. Jak píšu na začátku článku, musel jsem si tuto otázku sám v sobě vyřešit. Při hledání odpovědi jsem se neomezil pouze na církevní názory.
V některých zásadních momentech našich životů se dle mého názoru věřící a nevěřící dost liší. Třeba chápání smrti, chudoby, nezištné pomoci.. Za problém také považuji již zmíněné děti. Jeden z rodičů věřící, druhý ne. Co si mají děti vybrat? Jednoho z páru určitě bude mrzet, že své děti nevychovává ve víře.
leden 30, 2009 v 3:57
a jak chapes chudobu, smrt a nezistnou pomoc?
deti si muzou vybrat na zaklade sve svobodne vule (coz je filosoficky problematicke tvrzeni, ale proted mejme za pravdive, ze svobodnou vuli clovek disponuje).
leden 30, 2009 v 4:12
Jenže jak to vysvětlit malému dítěti. Když se tě zeptá: „Tatínku a proč chodíš do kostela a maminka ne?“, „A co je správně?“. Chudoba pro mě neznamená neúspěšný život. Smrt pro mě neznamená konec. Kdo nezištně pomáhá je pro mě hrdinou a uvědomělým člověkem. Ne hlupákem, který si to neumí spočítat ( tenhle poslední příklad asi není úplně ideální
)
leden 30, 2009 v 4:28
chudoba pro me taky neznamena neuspesny zivot, nezistna pomoc je pro pomoc bez osobniho prospechu (coz podle teorie smeny neni mozne: jedname tak, aby zisk z naseho jednani, prevysoval naklady na jednani. jinak take jednani=hodnota x pravdepodobnost. priklad: dam charite sek na 10 000,-, odmenou mi bude i v pripade zachovani anonymity jakysi sobecky pocit uspokojeni, coz se neda povazovat za jednani nezistne).
a i kdyz pro ateistu muze znamenat smrt konec, muze jednat stejne “ctnostne” jako krestan.
co se tyce deti, tam nenabidnu jednoznacne reseni, jelikoz jsem na to jeste moc mlady
ale predstavuju si to jako vychovu v toleranci k nazorum druhych, klidne mohou chodit do kostela, mohli by oba partneri. ja osobne jsem kritikem vychovy v presvedceni rodicu, ale na druhou stranu chapu, ze jinak to asi dost dobre mozne neni. ale jak rikam, deti si vyberou sami, samozrejme az v pozdejsim veku, mj. clovek se nazorove vyviji a muze se stat krestanem/ateistu/kymkoliv i v dospelosti…
leden 30, 2009 v 4:48
Nejdříve vyádřím souhlas. Díky poslednímu odstavci vašeho komentáře, se mi to zdá docela možné. Pořád však neuspokojivé. Problém pro mě stále zůstává nejednota manželství ( za předpokladu věřící=manželství ). Pokud se nepletu, tak při křtu dítěte, se rodiče zavazují příslibem výchovy dítěte ve víře. A když je jeden z nich nevěřící…? Asi se pokusím napsat pokračování tohoto článku a to podrobnějším rozborem tohoto problému
. Zatím si stále nedokážu dobře představit soužití věřící/nevěřící. Možná, že kdyby to nebyl silně veřící, tak ještě lze…
leden 30, 2009 v 5:00
ano, ten prislib tam je uz pri snatku. nekde jsem si ten slib cetl cely. ona uz problematika cirkevnich snatku je v tehle otazce zajimava.
mj. cirkev je proti souziti partneru mimo manzelstvi, s cimz ja take nesouhlasim.
btw, jeste mi dluzis clanek o homosexualite
(tykam ti, protoze jsme zhruba stejne stari, pokud se nemylim, a myslim, ze pak diskuse bude pro oba prijemnejsi, ale pokud Ti/Vam to vadi…:))
leden 30, 2009 v 5:48
Soužití partnerů.. Myslím si, že manželství má svoji hodnotu. Nechtěl bych žít s partnerkou jen tak volně. Co se mě týče, preferuju manželství!
Jo ten článek. Vím
, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Teď je na řadě přesun tohohle blogu na placený hosting (konečně! 
) takže teď chvilku žádný článek nebude. Nemůžu říct, kdy se k tomu dostanu. Píšu poslední dobou o tom, co mě zrovna zajímá nebo trápí. Tykat? Samozřejmě, když chceš 
.
leden 30, 2009 v 11:40
jiste, ale nechapu, pokud je nekdo proti souziti partneru “na hromadce” pred manzelstvim, do manzelskeho svazku prece pak neni problem vstoupit kdykoliv. kdyz pak zjistis, ze to s partnerem nejde vydrzet, tak to muze byt problem. jak poznat dobre nekoho, s kym travis jen nekolik hodin v tydnu?
leden 31, 2009 v 12:08
Ono není žít jako žít. Na hromádce 10 let a stále čekat. Nebo na hromádce 1 rok a přemýšlet o svatbě…
leden 31, 2009 v 12:08
Trochu bych rozlišoval, není jen otázka víry versus nevíry. Není nevěřící jako nevěřící a není to totéž co ateista. Humanistický ateista může nevěřit v Boha, ale věřit v univerzální platnost etických norem. To pak jednak není tak docela nevěřící a jednak jistě má blíž ke křesťanům, než k darwinistickým a/nebo nihilistickým ateistům. Řekl bych, že věřící resp. řekněme antinihilisté (křesťan/ka s humanistickým/ou ateistou/kou) spolu žít mohou, není-li jeden z nich fundamentalisticky zaměřen (a mimochodem, existují i křesťané, jimž vadí kostely víc než ateistům: proč by světská instituce měla zprostředkovávat kontakt člověka s Bohem?). Co se týče ateistů darwinisticko-freudovsko-nietzscheovsko-nihilistického ražení, těm je lepší z prncipu nevěřit ani ahoj (protože oni věří tomu, že vás musí brát jako konkurenci, protože vy je taky berete jako konkurenci).
leden 31, 2009 v 12:22
Tak jsem chtěl napsat svůj názor, ale jak tak čtu názor “bhyho”, tak mi to vzal z úst
. Nenapsal bych to tak fundovaně, ale v principu s ním souhlasím. Já třeba nejsem křesťan, ale rozhodně věřím. Akorát tomu neříkám bůh. Ale mnoho lidí má svoji životní filozofii a myslím si, že zrovna ta moje s věřícími nijak nekoliduje. Dokázal bych tolerovat partnerku, která chodí do kostela, klidně bych s ní šel občas také, apod.. A ona by zase mohla respektovat moje rozhodnutí. Všechno je to pouze o přístupu, a ano, i v horizontu 20ti let a víc 
.. PS: Taky přemýšlím o placeném hostingu, uvidíme 
.
leden 31, 2009 v 12:47
Osobně mám požadavek žít s manželkou aktivní život ve víře
. Bylo by pro mě zklamáním, když by moji víru jen tolerovala ( zní to jako kdyby ji trpěla 
). Ve dvou se to lépe táhne. Proto věřící pár tolik prosazuji 
.
> LaserD@nce
sem zvědavej jak to všechno půjde, doufám že hladce 
. Snad ti to budu doporučovat 
Během 14 dní bych měl přejít na novou adresu
listopad 11, 2009 v 8:08
Ahoj!
Vidím, že komunikace už tu nefunguje hodně dlouho tak jsem zvědavá, zda někdo odpoví. Proč by nemohl být věřící s nevěřícím? V podstatě, když si najde věřící nevěřícího, může víru šířit dál, protože pokud ten druhý nevěřící miluje toho věřícího, bude se jej snažit dříve nebo později poznat a pochopit ve smyslu víry. Je to případ můj a mého přítele. V 31 letech jsem poznala věřícího kluka, zamilovali jsme se. Teď chodím na přípravu na křest, do kostela, čtu bibli a poznávám úplně jiný život. ´Vždyť by to mělo být i smyslem víry šířit ji dál A toto je krásný případ. S přítelem se nade vše milujeme a víra je naším průvodcem života.