.jpg)
Seděl jsem u piva a bavil se s kamarády. Dobrou náladu občas vystřídal náš hlasitý smích. Obyčejné posezení u piva. Nepsal bych o tomhle, kdyby se nic nestalo. Kamarádce, která seděla naproti mě přišla sms. Sotva ji dočetla, uviděl jsem, jak ji kane po tváři slza. Rozplakala se. Po chvilce jsme se všichni u stolu dozvěděli, že se jejímu příteli přihodila autonehoda. Všichni si uvědomili, že zábava právě skončila. Každý, kdo seděl u stolu, by ji moc rád pomohl, jenže nevěděl jak. “To bude dobré, určitě se mu nic nestalo” říkali. Já radši neříkal nic. Po 5 minutách pozorování této situace, jsem už dále nemohl setrvávát ve svém nicnedělání. Vzal jsem si věci, zvedl se od stolu a při odchodu jsem uplakané kamarádce řekl: “Pomodlim se za něj i za tebe”. Usmála se a já vyrazil do kostela.
O co mi jde?
Chci tady opět poukázat na víru. Jak vidíme, jakožto lidé jsme bezmocní. Můžeme mít peníze, můžeme mít známosti přesto však v takových to chvílích nedokážeme udělat nic. Nikdo z lidí nedokáže udělat nic, aby vlastní silou něco zvrátil. V těchto situacích se cítíme bezmocně, bezradně. Jsme naprosto neschopní. Můžeme se jen utěšovat a chlácholit. Je tu však jedna věc, jedna možnost, co můžeme udělat. Věřící člověk se totiž může pomodlit. Jistě mi někdo na tohle řekne, že je to také jen nějaké utěšování, že se můžu modlit jak chci a nic se stejně nestane. Možná že se nic nestane a ten dotyčný bude buďto mrzák, nebo nehodu nepřežije vůbec. Ale já budu vědět, že o tom Bůh ví. Že se to nestalo jen tak, bez významu. Že to nebyla náhoda, která se prostě stane a bude bezvýznamná. Budu vědět, že se to mělo stát, že to dává smysl. Samozřejmě tohle se odvíjí od vašeho celkového postoje k víře. Buďto věříte nebo ne. Pamatujte si však ..
Věřící člověk není nikdy sám – má se na koho obrátit.
Věřícího člověka neovládá ani osud ani náhoda.
Nespoléhejte nikdy na zdánlivě mocného člověka.
Děkuji Bohu, že je pořád v mé blízkosti, že se na něj mohu obrátit…
červenec 2, 2008 v 12:01
Existuje pohled i z druhé strany, ale proč vyvolávat spory.
červenec 2, 2008 v 10:06
Samozřejmě, ale spor tu nemá smysl. Nikam se bohužel nedostane a jedna strana nepřesvědčí druhou. Vše se odehrává dobrovolně
když někdo chce věřit, věří, když ne, tak ne.
červenec 3, 2008 v 10:46
Ano, jsem rád, že si rozumíme. Mimochodem neřekl jsem, že nevěřím. Každý v něco věříme (někdo v Boha, někdo v sebe, někdo v jinou nadpřirozenou sílu). Protože, když nastane v životě chvíle, kterou popisujete, potřebujeme se k něčemu obrátit.
červenec 3, 2008 v 9:37
Tohle je hodně ožehavé téma, takže bych se do diskuze nerada pouštěla nějak hlouběji. Jen bych ráda podotkla, že není pravda, že lze věřit, když člověk chce. Někdy závidím lidem, kteří věří v Boha, mají víru, naději, nikdy nejsou sami… vše to, co říkáš a mají to tak v podstatě snazší než my ostatní. Ale to musí být v člověku, není to na vůli. Bohužel.
červenec 4, 2008 v 5:28
Ono je to asi tak, že když už se někdo nechá pokřtít nebo začne chodit na mši svatou, tak už tím samotným vlastně uznává, že Bůh existuje. Nechodil by přece do kostela kdyby – nevěřil. Asi jsi myslela míru, jakou člověk Bohu důvěřuje. S tím už problémy jsou, mnoho lidí má víru slabou, ale za to mohou prosit a zlepší se to. V člověku to naštěstí být nemusí, člověku to dává Bůh
. Proto má možnost každý
červenec 4, 2008 v 1:41
Uh, tak tady už se názorově rozcházíme. Myslím, že lidi celkem často věří, a to dokonce i v Boha, aniž by přitom chodili do kostela, na mše nebo se modlili těmi “zažitými” “tradičními” modlitbami. A nevidím na tom nic špatného, někteří lidi to prostě berou jako soukromou věc a nechodí to “prezentovat” do kostela nebo jinam. To nemyslím zle, jen konstatuju.
červenec 4, 2008 v 3:11
Ano v tom s tebou souhlasím. Jen je problém v tom nenavštěvovat kostel. To z důvodu sv. přijímání a sv. zpovědi. To už je problém, ale jinak to jde i jak říkáš ty
červenec 10, 2008 v 2:09
Hned na pocatku Bible, kdyz ji zacneme cist, se v knize Genesis dozvidame, ze clovek propadl smrti. Konkretne v kapitole 2, vers 17 – Ze stromu poznani dobreho a zleho vsak nejez. V den, kdy bys z neho pojedl, propadnes smrti. -
Myslim, ze kazdy vi, ze Adam s Evou neuposlechli a ze stromu poznani jedli. A clovek tudiz propadl smrti, jak Buh rekl. Je to zakon, ktery vladne nad nami vsemi. Neni clovek, ktery by se smrti jakkoli vyhnul. Ale diky obeti Jezise Krista nemusime uz nalezet po smrti peklu, nybrz nebeskemu kralovstvi.
Kazdopadne, chci poukazat na to, ze kazdy ve svem zivote ma jiste tu zkusenost, ze jsou veci, se kterymi proste nehne a ze jsou veci, kterym se nevyhne – tou veci je smrt. I kdyz je casto daleko, nenechejme se tim prosim zmast. Mnohdy je bliz, nez si myslime a mnohdy..prichazi jako zlodej za tmy. Tedy – jak rika Hospodin – Bdete !
Zjeveni kapitola 3, vers 3 – rozpomen se tedy, jak jsi me slovo prijal a slysel, zachovavej je a cin pokani. Nebudes – li bdit, prijdu tak, jako prichazi zlodej, a nebudes vedet, v kterou hodinu na tebe prijdu.
Amen
V pripade jakychkoli otazek a pripominek je moje icq 311778606
červenec 13, 2008 v 6:54
Smrt je součástí života, vzhledem k tomu že všichni jednou budeme umírat poprvé tak z toho máme strach, mně nevyjímaje.. Smrti se můžeme jen 100x smát než si pro nás přijde.. Když se jí nemůžeme smát, musíme se jí šklebit.. Když ani to nedokážeme, měli bysme se jít klidit z cesty..
červenec 13, 2008 v 7:05
Myslím že na smrt se můžeme připravit. Ježíš nám ukázal, že smrt je něco průchodného. Že smrtí nic nekončí. Jako kdybychom přecházeli do jiného skupenství – z ledu voda a z vody pára …