Utrpení, smutek, deprese

Utrpení, smutek, deprese. Poslední dobou se setkávám s mnoha lidmi, kteří tyto “záporné věci” berou jako něco, co do života vůbec nepatří. A to podle mě není vůbec pravda. Všechny tyhle zápory jsou součástí normálního života. Vytvářejí v životě napětí a kontrast. Tím se život stává zajímavějším. Setkávám se totiž s určitým očekáváním, že život se má skládat ze zábavy, radosti, štěstí a také pohody. Když to tak není, je to špatně. Já si tohle ovšem nemyslím. Připomíná mi to reakce malých děti na západ Slunce. Křičí: “Mamí já chci sluníčko!”. Maminka však ví, že noc přijde. V důsledku vzato – ona ta noc musí přijít, kdyby totiž nepřišla, bylo by to nudné. Pořád jen den.. V jednom kuse denní světlo. Žádná změna. Stejně tak s radostí, pohodou… Proto si myslím, že je hloupost mít stále dobrou náladu. Hloupost, myslet si, že když trpíme, tak je to všechno špatně a že to tak být nemá. Život by jinak neměl šťávu. Samozřejmě, někdy si říkáme, že je ten náš život až příliš hořký. Když je někdo sirotek apod .. to už je ovšem poměrně extrémní případ. Bohužel, nemám v okolí někoho s kým bych si o tomhle mohl promluvit. Myslím si ale, že většina těch “lehkých” trápení je k něčemu dobrá. Slyšel jsem, že bolest ( myslím tím např.rozchod, nešťastná láska, ztráta kamaráda a nevím co ještě..) vždy člověka nějak změní k lepšímu. Nikdy jsem to pořádně nepochopil. Také se říká..

Vše špatné je k něčemu dobré.

Co nezabije, to tě posílí.

Každá bolest vás zkrátka nějak obohatí. Vždy je v ní skryt určitý přínos vám samotným. Když si kupříkladu prožijete nějakou tu nešťastnou lásku. Pravděpodobně si řeknete: “To byly ty nejhorší chvíle bolesti a utrpení a to naprosto k ničemu”. Pro vás z toho však plynou nějaká pozitiva. Od té doby, co si něco takového prožijete, víte, že dokážete pomoci někomu, komu se stalo totéž. Můžete ze sebe třeba udělat hrdinu a poukázat na sebe. Myslím něco stylu: “Víš kamaráde, bylo to tvrdý, bylo to hodně smutných dnů, ale já to vydržel. Byl to souboj, při kterém se střetlo mé já a má vlastní láska. Ale já zvítězil. Můžete takto třeba někomu pomoct a pochopit ho jen díky tomu, protože jste přijali vlastní bolest. I když to působí divně, myslím že není moc dobré vyhýbat se všemožně útrapám, které máme – mnohý si řekne: Proč bych měl vůbec něco trpět, nebo se s něčím trápit? Ano vše záleží na tom jak si odpovíte. Já jsem si řekl: Pokud nic neprotrpím, jak mohu někomu pomoci s jeho trápením? Nebo zvládat kupříkladu vztah? Budu člověkem, který když přijde první problém, uteče z boje? Snažím se přijmout slova Ježíše Krista: Vezmi svůj kříž, zapři sám sebe a následuj mne. ( kříž – trápení bolest; zapři sám sebe – vydrž to pro mě. Kdy máš cíl, vydržíš mnohem víc; následuj mne – do nebe, dobrými skutky, chovej se jako já – Ježíš ). Vždy, když mám nějakou depresi, nebo strach o někoho, pokaždé mi v hlavě zazní tyto slova. Utrpení mi pak dává smysl. Řeknu to jednoduše: Pochopíte-li smysl utrpení, nebude pro vás utrpení již takový problém.

Další můj poznatek, který bych zde chtěl uvést, je jiné chování člověka při jeho trápení. Jiné ve srovnání s člověkem, který je celkově v pohodě. Dát někdy někomu sám sebe v podobě vlastního času, nebo pomoci, je pro většinu lidí hrozně těžké… Zrovna v tomhle případě mám u lidí, s nějakým trápením, dojem mnohem větší vstřícnosti, pochopení a sebeobětování. Z vlastních zkušeností usuzuju, že člověk v depresi spíše někomu pomůže, než člověk s dobrou náladou. ( i když toto je docela sporné ) Člověk v depresi ví, že nemá co ztratit – z hlediska nálady. Je rád, když pomůže někomu ke štěstí. A je rád dvakrát tolik oproti ostatním. On totiž nejlíp ví, jaké to je, být nešťastný. I já, když mám depresi, nemám problém někomu s něčím pomoci. Když si totiž nemůžu zhoršit náladu. Nemám co ztratit. Pak je rozdávání vlastního času, sil a trpělivosti mnohem snažší.

Tak to je ta zdánlivě nesmyslná bolest, o které tu píšu… A ta dokáže také přinést mnoho zajímavých myšlenek.

Tagy: deprese, Ježíš, nešťastná láska, odříkání, smutek, utrpení