Na tohle téma mě přivedla jedna kamarádka z libimseti.cz. Tato otázka se mi zdá velmi důležitá v životě každého člověka a proto bych to zde chtěl tak trochu rozebrat. Nejdříve bych zvážil klady a zápory.
Nevěřící člověk:
Je to člověk, který si jen myslí, že v nic nevěří. Představte si, že v nic nevěříte – ano, nejde to .) Takže nevěřící lidé nejspíš nejsou. Alespoň sem se s žádným takovým ještě nesetkal.
Věřící v něco/někoho:
To je asi nejpočetnější skupina s drtivou převahou. Víra v něco, peníze, lásku, majetek a v člověka … Každá se zdá poměrně pevná. Vypadá, že vám to v co věříte pomůže, až budete potřebovat. Tím mám na mysli, že když se budete kupříkladu topit ve vodě, zachrání vás nějaký kamarád, který vám slíbil, že na vás bude dávat pozor. Jenže, může se stát cokoliv a vy se jednoduše utopíte. Dále. Dokud máte ony peníze, lásku a další. Víte, že přijde chvíle, kdy to ztratíte a nebudete mít v co věřit. ( neodsuzuju lásku, sám ji hledám ) Peníze – utratíte, zkrachujete popř. na ně dojedete tak, že s nimi už nebudete chtít mít nic společného. Láska je prakticky to samé co předchozí bod. A člověk? Toho ztratíte. ( ano, samá negativa – říkam jen co se může stát ).
Věřící v Boha:
Dost lidí se nám směje ( ano nám – jsem také věřící – římskokatolická církev ). Může to vypadat, že nemáme nic. Máme jen povinnosti, přikázání, pravidla, odříkání a to je vše. A také, že máme šedivý nudný život bez zábavy atd.. atd.. Opak je zde pravdou. Jedině věřící v Boha se mohou naplno spolehnout. Mají v životě jeden jedinný pevný bod. Je to něco absolutního, co nezmizí, neumře, neztratí svůj význam ani smysl – Bůh. Tito věřící, mohou být vlastně úplně bez starostí v záležitostech, které nemohou ovlivnit. Mnozí, by zde nejspíše namítli, že stejně tak mohou být bez starostí všichni lidé. Jenže to není tak docela pravda. U nevěřícího, řídí jeho život osud. ( já beru slovo osud = nic, nesmysl, báchorka pro nevěřící ). Věřícího si vede sám Bůh. Zkrátka, když víte, že se o Vás někdo stará, ( nemyslím přímo fyzicky, to je doufám jasné ) žije se vám v každé chvilce lépe. Správně by měl věřící člověk být velmi pevný – Ať se děje co se děje, Bůh je s námi.
Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mne na klidná místa u vod, naživu mne udržuje stezkou spravedlnosti mne vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého. Vždyť se mnou jsi Ty. (Ž 23,1-4)
Je škoda že tak málo lidí, má ten pevný bod ve svém životě.
srpen 25, 2008 v 7:18
[...] ve štěstí, když se nad tím zamyslíme.. ), nemají se na koho obrátit. Ale o tom článek Snad nemusíme věřit?. V této animaci je právě skvěle zachyceno jak důležitá je [...]
srpen 26, 2008 v 11:37
Dle Tvého uvedení žalmu 23 soudím, že jsi dost hodně věřící. Žalm 23 je totiž poezie, a jak je známo, že až na básničky socrealismu, nemá poezie se skutečností moc společného.
A také se mi zdá, že jsi hodně mladý a nezkušený. Hospodin možná je, ale spolehneš-li se na něj vždy, když jsi ohrožen a nemůžeš si sám pomoci, velice brzy zjistíš, že Ti možná pomůže, nebo taky ne. Navzdory všem slibům Bible.
Narodil jsem se do věřící rodiny, dlouho jsem věřil tak, jak mě to učili. Až životní zkušenost a ochota otevřít oči a přijmout skutečnost takovou, jaká je, mi dovolily oprostit se od tísně, jakou způsobil rozpor mezi sliby církve a Bible, a životní realitou.
Pořád věřím, že Bůh je. Příčinu zde nebudu rozvádět. Ale jak postupuje, dle jakých zásad a pravidel, je mi dodnes záhadou. A nejsem už nejmladší.
Rozhodně však není na něj spolehnutí. Žalm 23 mluví spíše o tom, jakého Boha bychom rádi měli.
Je to nejspíš vrtošivý starý pán Knihy Jobovy. Co hraje karty se Satanem o naše osudy.
srpen 26, 2008 v 3:21
Ano, řekl bych středně věřící ( relativně ). Nezkušený? Vzhledem k mému věku – ano, život tvrdšího rázu mě zatím nepotkal. I přesto, v lehčích situacích mě Bůh nikdy v ničem nenechal. Sice jsem se vždycky pořádně „vykoupal“ v problému, ale vyšel jsem bez větších šrámů.
Pomůže nebo nepomůže. Slýchávám občas větu: „Bůh není automat, aby jsi vhodil peníze a vyskočilo na tebe pití“. Někteří opravdu snad čekají, že když si dupnou, vše hned mají? Boha při modlitbě prosíme, a on může naši prosbu odmítnout, nemá povinost plnit.
Ochota otevřít oči. Přijmout skutečnost takovou, jaká je. Působí to na mě tak, že je snadnější namlouvat si, že Bůh není ( protože když na něj nespoléháte, říkáte mu vlastně, že nemá žádnou moc, nebo vás neochraňuje a tím pádem vlastně ani není Bůh. Respektujete ho, jako že jen tak je, aby se neřeklo. )
Abychom mohli říct, že Bůh nám nepomáhá, nebo o nás nemá zájem, musíme nutně znát jeho záměr. Jako příklad bych uvedl film „V moci ďábla“ (Exorcism of Emily Rose). Jak dopadla hlavní hrdinka filmu? Zemřela. Staral se o ni Bůh? Staral. Jsme Boží nástroje, nejsme jeho domácí mazlíčci.
Ježíš řekl: „Vezmi svůj kříž a následuj mne!“
březen 2, 2009 v 8:44
[...] ve štěstí, když se nad tím zamyslíme.. ), nemají se na koho obrátit. Ale o tom článek Snad nemusíme věřit?. V této animaci je právě skvěle zachyceno jak důležitá je [...]